Mezinárodní den proti hluku

Na dnešek připadá mezinárodní den boje proti hluku. Globalizovaný kapitalismus, který připravil lidstvo o pitnou vodu, úrodnou půdu a dýchatelný vzduch, umocňuje destrukci všeho živého také všudypřítomnou hlukovou zátěží, jež je mnohdy naprosto neospravedlnitelným výsměchem zdravému rozumu. Tak je tomu bezesporu v případě motorkářů.

Už od roku 1970 se Evropa snaží regulovat hlukové emise z motorových vozidel, přičemž se hlukové limity postupně zpřísňují. Těžké motocykly se zdvihovým objemem motoru nad 350 ccm ovšem ani v současné době nesplňují limity platné před rokem 1985 (85, resp. 86 dB).

Při pokusných měřeních, jejichž výsledky jsou veřejně dostupné, bylo za běžného provozu při režimu 6000 otáček za minutu (max. výkon motoru byl přitom téměř dvojnásobný) u motocyklu s objemem 600 ccm naměřeno přes 96 dB, tedy o 10 dB více než stanovila nejstarší emisní norma.

Přitom je třeba vzít v potaz, že hluk vyvolávaný jízdou dopravního prostředku po vozovce se skládá ze tří složek: 1) hluku aerodynamického, jež je způsobován vozidlem samotným rozrážejícím vzduch svým pohybem, dále 2) hluku vyvolávaného motorem automobilu a 3) hluku vznikajícího dotykem pneumatiky a vozovky. Hluk aerodynamický roste přímo úměrně zvyšující se rychlosti dopravního prostředku.

Autoři evropských směrnic regulujících emise škodlivin z dopravy si jsou zjevně vědomi nedostatečné regulace hluku u motocyklů, která je komplikována i tím, že zařízení omezující hlukové emise jsou z motocyklů úmyslně odmontovávány. Od roku 2017 musejí všechny motocykly prodávané v EU splňovat normu EURO4. Ta nutí výrobce motocyklů používat tzv. nevyjímatelnou hlukovou ucpávku. Její použití je popsáno v předpise pro schvalování motocyklů z hlediska hluku (viz níže).

Samotná stylizace tohoto ustanovení svědčí o naprostém zoufalství zákonodárce, který nedokáže řešit problém nepoměru emise vs. imise – tedy situace, kdy výrobci deklarované emise škodlivin v praxi neodpovídají naměřeným imisím – regulace tedy zůstává na papíře, reálné znečištění se nemění nebo zvyšuje (typickým příkladem jsou suspendované částice ze vznětových motorů u vozidel vybavených filtry pevných částic).

V okolních zemích jsou již dopravní policisté vybaveni zařízeními na měření hluku a běžně pokutují i české motorkáře za překročení limitů.

Jak problém způsobující mimo jiné zdravotní problémy u 90 % populace řeší český stát? Do 30. 9. 2018 musely těžké motocykly v ČR absolvovat pravidelné měření emisí zplodin. Tato povinnost byla dnem 1.10.  2018 u všech motocyklů zrušena a zároveň bylo rozhodnuto, že povinná technická kontrola u motocyklů nebude každé 2 roky, ale každé 4 roky (u nových motocyklů je první předepsaná technická kontrola až po 6 letech).

Při neexistenci kontroly emisí v terénu to znamená, že teoretická možnost usměrnění motorkáře týkající se dopadu jeho stroje na životní prostředí a zdraví spoluobčanů je (i vzhledem k  zavedené praxi technické kontroly) prakticky nulová.

Jak opatření vysvětlil mluvčí ministerstva  dopravy? „Chtěli jsme motorkářům vyjít vstříc. Jedná se zpravidla o hobby záležitost, a proto tyto stroje jejich majitelé zpravidla udržují ve velmi dobrém stavu.“

Ano. Motorkaření je v ČR (na rozdíl od jihovýchodní Asie, kde motocykl používají lidé, kteří nemají na automobil) “hobby záležitost”. Mrzačení a zabíjení lidí je “hobby záležitost.” A protože k hobby patří i výrazný zvuk silných motorů, udržují motorkáři své stroje v takovém stavu, aby byly co nejvíce slyšet.

Poděkujte svým spoluobčanům (v ČR je zaregistrováno cca 1,15 milionů motocyklů) za jejich skvělé hobby.  Poděkujte jim za to, že nadlimitním hlukem dokážou zamořit i odlehlé kouty naší krásné země, že se prohánějí i v chráněných krajinných oblastech a národních přírodních rezervacích. Poděkujte jim jako jim děkují  přírodovědci, Agentura ochrany přírody a krajiny a režiséři celovečerních dokumentů o české přírodě (podle nich motorkáři výrazně podporují biodiverzitu). A připravte se na zdravotní problémy.

http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/zdravotni-ucinky-hluku

 M.O.


P.S.: I američtí sedláci milují hobbyharlejáře (loni měli hobbymotorkáři s HD sraz přímo v centru Prahy, a nikdo kromě mne neprotestoval, ačkoli akce byla štědře sponzorována z veřejných prostředků) :

Bod 6.5.1. Předpisu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 41:
“Všechny výfukové systémy nebo systémy tlumení hluku musejí být zkonstruovány tak, aby nebylo možné snadno odstranit tlumiče hluku, výstupní kužele nebo další součásti, jejichž hlavní funkcí je být součástí tlumení/ expanzní komory. Je-li přidání takové části nezbytné, musí být namontována tak, aby nebylo snadné ji demontovat (např. pomocí konvenčního závitového upevnění) a zároveň by měla být namontována tak, aby její odstranění mělo za následek trvalé/nevratné poškození montážního celku.”

2 Replies to “Mezinárodní den proti hluku”

  1. “Pokračovala v cestě. Pravým uchem zaznamenávala příboj hudby – rytmické údery bicích nástrojů doléhající k ní z obchodů, z kadeřnictví, z restaurací. Do levého ucha padaly všechny zvuky silnice – jednolitý šum aut, drtivý rachot rozjíždějícího se autobusu. Pak jí projel ostrý zvuk motocyklu. Nemohla se ubránit, aby rychle nehledala tu fyzickou bolest. Dívka v džínách s dlouhými černými vlasy, které za ní vlály, seděla na malé motorce vzpřímeně jako za psacím strojem. Motorka měla odstraněné tlumiče a dělala příšerný hluk. Agnes si vzpomněla na mladou ženu, která vešla před několika hodinami do sauny a aby uvedla své já, aby ho vnutila jiným, už od prahu na všechny volala, že nenávidí teplou sprchu a skromnost. Agnes si byla jista, že je to docela stejná pohnutka, která vedla mladou dívku s černými vlasy, aby odstranila tlumiče z motocyklu. To nebyl stroj, co působilo hluk, to bylo já černovlasé dívky. Ta dívka, aby se dala slyšet, aby vstoupila do vědomí jiných, připevnila ke své duši hlučný výfuk motoru. Agnes se dívala na vlající vlasy té hlučící duše a uvědomila si, že touží intenzivně po dívčině smrti. Kdyby se teď srazila s autobusem a zůstala v krvi na asfaltu, Agnes by nepocítila ani hrůzu, ani zármutek, jen zadostiučinění. Vzápětí nato se poděsila své nenávisti a řekla si: Svět se dostal na pokraj jakési hranice. Když ji přestoupí, všechno se může proměnit v šílenství. Lidé budou chodit po ulici s pomněnkou v ruce nebo se budou na potkání zabíjet. A bude stačit málo – jedna kapka vody, pro kterou přeteče sklenice. Třeba že bude na ulici o jedno auto, o jednoho člověka nebo o jeden decibel víc. Je tu nějaká kvantitativní hranice, která nesmí být překročena. Jenomže nikdo ji nestřeží a možná nikdo ani neví, že existuje.” (Nesmrtelnost, 1993)

Leave a Reply to Comandante Baksuz Cancel reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *