“Bestia quarta terribilis”

“Strašlivé vymoženosti lidské in mente habui (měl jsem na mysli), když jsem Vám kázati o těchto hrozných věcech si předsevzal; kterak byste oné potvory gehennalis (pekelné) v světě nejlépe vystříhati se mohli, poučí vás řeč moje.
Jisto jest, že se nalézáme u věku, kdy octla se na zemi šelma, kterou první zřel ve svém vidění prorok Daniel: Bestia quarta terriblis… (hranaté zvíře hrozné…); ba i ty svítilny popsal: Et ecce oculi, quasi occuli hominis (a hle oči, jako oči lidské). Smrděti – hoc est privilegium meum! – praví tato nechutnou krmí živená šelma.
Člověk do rychlosti zamilovaný domníval se asi, že před rychlými auty mors fugiet (bude i smrt utíkat) a zapomenul, že právě k smrti vedoucí cesty jsou: ukrutnost jízdy, zápach, hluk a nebezpečí zabití.
První člověk mysle, vymyslil trakař; druhý kočár, tažený koňmi; třetí parou; čtvrtý vymyslel automobil a pátý letadlo. Člověk neustále myslí a vymejšlí, až se mu podaří vymyslet něco, čím sám sebe vyhubí.

Poraďte mně, drazí, kam bych medle před těmi smrt přivážejícími a élent rozvážejícími vozy utýct mohl; kde se schovati, kam se retýrovati a kterak nejlépe se salvírovati bych mohl? V kterém kraji, v kterých končinách naší vlasti úkryt před těmi mrchami hledat mohu: zda v rovinách či lesích, pustých na drahách aneb na horách klid svůj najdu? Povězte! Ach, slyším už odpověď Vaši: všade, všade již ty neřestné silovozy cestu svou našly a žádné již locum loci (místo) bez nich není. ”

Continue reading ““Bestia quarta terribilis””